Je příjemný jarní podvečer, v zasedací síni SDH Maleč se scházejí členové sboru, kteří nás svými vzpomínkami zavedou do minulých let, kdy se ještě organizace nemohla pyšnit novou technikou a mnoho brigádnických hodin bylo věnováno na údržbu techniky, ale i na pomoc obci, lesům a zemědělství.

První se rozpovídal pan Krédl, vypráví příběh jednoho smolného výjezdu k požáru.
Tehdy začalo hořet ve Vilémově. Malečtí se seběhli ve zbrojnici, ale požární vůz odmítl poslušnost. Co teď? Na pomoc přišli zaměstnanci STS Maleč, zapůjčili náhradní vozidlo Tatra 128 i s řidičem, vojákem základní služby, který zde byl na žňové brigádě. Ihned byla zapojena stříkačka a vůz ujíždí směrem k Vísce. Tady se mu staví do cesty první překážka, přes cestu se valí hejno hus. Řidič, asi ne právě zkušený, se pokouší husy objet, ale pozdě…Za uhánějícím strojem zůstává ležet několik obětí srážky. U Přísečna se náhle vynořuje uprostřed vozovky další překážka, povoz tažený koňmi naložený pytli obilí. Srážka je téměř na dosah. Řidič se snaží vyhnout, vůz se kymácí. V poslední chvíli uhýbá, ale zavadí o náklad, obilí se sype na zem, i kůň byl poraněn. Hasičský vůz se řítí dál ke svému cíli. Konečně se objevují první vilémovské domy, dojeli ještě včas. Okamžitě byli nasazeni na vodní zdroj, ale co to…tolik očekávaný proud vody stále nepřichází. Při zběžné kontrole je zjištěna závada, je poškozeno litinové kolečko u vývěvy. Opravit závadu na místě není možné, nezbývá než opět nasednout a vrátit se domů.

V kronice sboru jsou zaznamenány soutěže požárních družstev, ve kterých získali malečtí hasiči ocenění za výborné výsledky. O jedné z nich vypráví pan Zdeněk Řípa. Byli tehdy na okresní soutěži v Přibyslavi, kromě diplomu získali i věcnou cenu – živého kohouta. Na zpáteční cestě napadlo pana Hrdličku, že by nebylo špatné proměnit kohouta v chutnou pečínku. Nápad byl přijat, a tak celé družstvo míří do Kladrub ke švagrové pana Hrdličky. Chuť na pečínku ale byla přemožena žízní, a proto se společně zastavili v hostinci. Slovo dalo slovo a kohout změnil majitele, hostinskému se totiž vemi hodil k jeho hejnu slepic. A tak žízeň zachránila kohoutovi život.

Další příběh, který nám bude povídat pan Musílek již nemá pamětníky, ale protože je velmi neobvyklý, traduje se dodnes. Tehdy hořelo v Malči, část obytných budov u továrny. Mladí hasiči přispěchali na pomoc. Požár se rychle šířil, a tak bylo potřeba účinný a hlavně rychlý postup. Bylo rozhodnuto, do střechy byla vysekaná díra, aby byl přístup k plamenům. V otvoru však zahlédli nějaký pohyb, všichni strnuli, v domě jsou lidé, jaké bylo jejich překvapení, když zjistili, že muži pohybující se o patro níž, zapalují na dalších místech budovu…

Pan Řípa vzpomíná na rok 1975. V tomto roce byl okrskovým velitelem člen malečského sboru. Proto část členů organizace byla zapojena do preventivních kontrol v přilehlých osadách. Když se hasičský vůz blížil zpět k Malči, na kopci u Čečkovic si všichni všimli stoupajícího dýmu. V Malči hoří! Ještě než se ozvala siréna, řítí se hasičské auto k domu pana Tříšky. Začíná boj s živlem. Až když je nebezpečí zažehnáno, snášejí se na hlavy hasičů dotazy nic nechápajících sousedů:“ Proč jedete k požáru v uniformách?“ Ještě dlouho poté události musí vysvětlovat, že to vše bylo dílem náhody.

Řeč přišla i na tzv. žňové hlídky. V šedesátých letech byla organizována tato bezpečnostní opatření. Hlídku tvořil jeden hasič, jeden dobrovolník z řad občanů a později i dvojice mladých hasičů. Hlídky probíhaly následovně, ti kteří měli službu, se sešli v hasičské zbrojnici, dvakrát museli strážci projít obec. Hlídka trvala vždy od 20 hodin do 4 hodin do rána, děti hlídaly do 22 hodin. Požární hlídky kontrolovali příslušníci VB.

Čas rychle ubíhá, příběhy se jako korálky navlékají na nit času. Co říci na závěr? Sluší se poděkovat za nádherně prožitý večer plný veselých i smutných příběhů, sluší se složit poklonu těm, kteří na úkor svého volného času jsou vždy připraveni pomoct, jejichž zásluhou bylo v obci postaveno, opraveno nebo předěláno mnoho zařízení pro občany. Je potřeba vyzdvihnout jejich sto deset let trvající spolkovou činnost, která významně ovlivňuje i společenský život obce.